První lež: kraj může nabídky ignorovat a preferovat státní nebo státu blízkou firmu (HN, 1.12.2009)

Kraj, jako veřejný zadavatel, nemůže preferovat vybranou firmu jen proto, že je „státu blízká“. To je možné na třeba na Ukrajině, ale ne ve státech Evropské unie. Kdyby se kraj takto choval, bude se dopouštět nedovolené státní podpory. Kraj musí jednat transparentně a hospodařit se svěřenými prostředky hospodárně, tzn. vybírat z mnoha nabídek vždy takovou, která je pro kraj a jeho obyvatele nejvýhodnější, nikoliv „státu blízká“.

Druhá lež: zakázka Českých drah v regionální dopravě má objem 80 miliard korun (iDnes, 3.12.2009)

Nikoliv, je to zakázka za 150 miliard. Pan Martínek uměle snižuje hodnotu zakázky o 70 miliard korun! Zapomíná, že velikost úhrady je každoročně navýšena o inflaci a že smlouvy budou automaticky prodlouženy na 15 let, jakmile ČD investují do vozidlového parku. Správný výpočet skutečné hodnoty zakázky najdete ZDE.

Třetí lež: z obří zakázky na regionální dopravu nelze ušetřit 20 miliard korun (opakovaně: ČT2, 1.12.2009, iDnes 3.12.2009)

20 miliard tvoří zhruba 13% z ceny zakázky. Na základě dosud provedených výběrových řízení je naprosto jisté, že nabídky v tendrech snižují cenu zakázky v průměru o 15-20% (při nasazení moderních souprav a zajištění mnoha dodatečných služeb a garancí). Tento poměr platí i v jiných zemích – pro příklad Německa zpracovala ČVUT podrobnou analytickou studii, kde úsporu 15-20% opět potvrzují.

Čtvrtá lež: na 60% tratí nemohou jezdit moderní vozidla. (iDnes, 3.12.2009)

Toto omezení se týká pouze zlomku z celkového počtu tratí. Týká se to např. tratí s maximálním nápravovým tlakem 16 tun, ale i zde vyhovují nová moderní vozidla některých výrobců a omezení se týká jen několika konkrétních druhů vozidel. Jedinou tratí, na kterou musí být moderní vozidla speciálně upravena, je úsek horské dráhy Tanvald – Kořenov, dlouhý 5 km. Ale i na ní vymyslely už dvě společnosti řešení.

Pátá lež: České dráhy jsou veřejnoprávním subjektem, proto jsou pro kraje výhodnější, než ostatní dopravci (ČT2, 1.12.2009)

České dráhy jsou akciovou společností a soukromoprávním subjektem. Z tohoto pohledu není rozdíl mezi ČD a ostatními dopravci. Toto stanovisko potvrdily i České dráhy svým právním rozborem. Neexistuje žádná legitimní možnost, jak ČD prohlásit za veřejnoprávní subjekt.

Šestá lež: „Noví dopravci mají zájem pouze o lukrativní tratě…“ (mnohokrát…, např. Centrum.cz – Lidovky/ekonomika, 15.10.2009)

Pan Martínek se snaží tvrdit, že existují jakési lukrativní a nelukrativní tratě. To je lež. V režimu závazku veřejné služby, o který noví dopravci usilují, neexistují žádné lepší a horší tratě. Všechny jsou rovnocenné. Zisk dopravce je dán smluvní úhradou, bez ohledu na charakter a typ tratě.

Sedmá lež: „Žádní konkurenti Českých drah nejsou“ (HN, 29.7.2009)

Pan Martínek si myslí, že žádní konkurenti ČD nejsou. A to v roce, kdy Arriva vyhrála jedno výběrové řízení a do dalších dvou noví dopravci podali pět nabídek: Arriva, Viamont 2x, RegioJet a ČSAD Jablonec.